Ano-hranice a její přínos ke zdravým vztahům.

Ano-hranice vs. ne- hranice... Jaký je mezi nimi rozdíl a proč je potřebujeme ve svých vztazích?

Pokud začneme používat naši Ano- hranici, časem budeme potřebovat Ne-hranici v mnohem menší míře.
Jaký je mezi nimi rozdíl a proč je každá z nich důležitá a unikátní?

Ne-hranice je schod, který je jako první kontakt v sebe léčení velmi zásadní a důležitý. Něco, co se učíme
si dovolovat, zkoumat, uvolňovat se v tom, že nemusíme být "dobré dívky/dobří kluci", případně, že
umíme na sobě zastavit poškozující chování nebo chování a jevy, které nejsou v souladu s naším
nejvyšším dobrem, neprospívají nám.

S Ne-hranicí ale naše cesta k sebe uznání a sebelásce nekončí, ale teprve začíná. Ne- hranice něco sice
zastavuje, ale dál už netvoří. Když se v ní staneme zruční, naše bytí a život chce od nás osvojit si další
dovednost.

A to je tvořivý aspekt v hranicích a tedy navázat vztah s Ano- hranicí. Tedy jako Ano! Co teď
pro sebe uctívám a ozvučuji jako potřebné, blahodárné, ohleduplné, jako v souladu. S ano hranicí, kromě
toho, že si nasloucháme, máme se v úctě, přebíráme za sebe plnou zodpovědnost, dáváme druhým návody
a mapy, jak se k nám vztahovat (nemusíme jim pak vyčítat, že nám nečetli myšlenky, tiše ale za to
rafinovaně je trestat za to, co nám v interakci či ve vztahu s nimi chybí, či kde nám „ublížili“).

V Ne hranici řekneme jen např.: ,,Tohle mi nedělej, nemůžeš dělat,
nedovolím, abys dělal/a."

V Ano hranici je to rozšířeno o rovinu JÁ: ,,Právě jsem velmi pře-
stimulovaná/netrpělivá/zranitelná/roztřesená (nahraditelné čímkoli, co je právě pravdivé), potřebuji pár

minut ať se dostanu k sobě a umím tě slyšet bez defenzivy. Pokud to neumí počkat potřebuji, abys
mluvil/a se mnou bděle a opatrně, netlačil/a. Možná nebudu mít kapacitu hned reagovat a budu potřebovat
trochu času ať se v tom najdu a pak to s tebou zase otevřu.“ (Prosím, jen příklad, varianta a scénářů je
milion, slouží to jen k demonstraci).

Druhé straně dáváme detailně vědět o kulisách a místě, ve kterých se aktuálně pocitově nacházíme,
dáváme jim scénář na sebe a zároveň stojíme za sebou transparentně a v uctění místa, které je v danou
chvíli pro nás plně pravdivé.

Manifestujeme a zažíváme, že se UMÍME o sebe samé důsledně postarat a
tehdy to nemusíme házet na ty druhé, aby to dělali za nás. Projevení své Ano- hranice znamená dovolit si
převzít zodpovědnost za vykročení do místa, ve kterém se můžeme mít pravdivější, radostnější a
blahodárnější. Pomáhá nám tvořit situace, které nám prospívají místo toho, aby nás ubíjeli, anebo jsme v
nich trpěli.

V takto projevené Ano hranici - kde je přiznána pravda v plnosti a zodpovědnosti za sebe začnou tvořit
podpůrné síly vztahové dynamiky, které se rozkroutí směrem k našemu nejvyššímu dobru. Neboť jsme i
samotnému Životu projevili, že sami sebe slyšíme, vnímáme a ctíme a jsme připraveni s ním
spolupracovat na tvoření nové situace, která nás pravdivější reflektuje.

Ano- hranice nám dává obrovský vnitřní opěrný sloup, který nás umí držet při vstupu do náročných a
nepohodlných rozhovorů (i během a po nich), tak i v generování nejvyšší možné životní radosti. (Např.
Budu mít narozeniny, nechci žádnou věc, ale toužím, že bys mě unesl do wellnessu, kde všechno zařídíš a
já nebudu vědět ani kam jdeme.)

,,Ne- hranice je jen částí a začátkem cesty k funkčním, spokojeným a
silným vztahům. Doplněna o Ano-hranici nás společně vynese do
výšin, které jsou plné důvěry, živosti, humoru, pravdivých slz, i živých
duší a těl."

Neboť už nejsme v očekávání, trucu, požadování, zklamání, nenaplněných představách, v bezmocném
ubožáctví, kde se nám "děje" z venku a my jsme takoví "chudáci" trápení, nepochopení či přehlížení. Čím

více začneme být doma v Ano- hranici, tím méně potřebujeme používat Ne-hranici, protože samotná Ano-
hranice definuje způsoby a postoje, kterých jsme pro sebe hodni. Tam, kde se to nesetkává, dostáváme od života zpětnou vazbu, abychom neztráceli čas a sebe na místech, kde toto není uctěno, ale pohnuli se
směrem ke vztahům, které jsou otevřené a připravené toto společně žít.

Ano- hranice ale není vůbec jednoduchá dovednost. Je to dovednost, která vyžaduje umění sebereflexe a
hlubokého vnitřního kontaktu a vědomí si sebe. Následně se o něj ještě dělit s okolím a nechávat se takto
vidět a slyšet. A to je zatraceně zranitelné, křehké, citlivé. Je to vším, kde potřebujeme otevřené, něžné a
angažované srdce, divokou pánev, bdělý rozum a pevná záda. Bez jejich spolupráce se totiž v žádném ze
vztahů nikam nedostaneme. Nikam, kde by nám to mohlo dávat skutečný smysl.

Naši vztahovou komunikační hru, která podporuje otevřenost a autenticitu ve vztazích naleznete na
www.clovecinahra.sk.