Kdo v nás skutečně rozhoduje o našich milencích?

Jak a na základě čeho se rozhodujeme o svých milostných vztazích?

Co je, nebo může být skrytou hnací silou naší sexuality, touhy a pocitů?

K sexualitě a jejím souvislostem mladý člověk během dospívání povětšinou nedostává žádný funkční
doprovod. Proto není příliš překvapující, že sexualitu v dospělosti často používáme k symbolickému
sycení emocionálních děr, které v křehkých obdobích našeho vývoje nebyly zastřešené.

To jak se symbolismus v milostném životě bude projevovat závisí od:
-osobního příběhu,
-od strategie, kterou jsme si vytvořili v honění lásky, sebe hodnoty, dobrého pocitu ze sebe či pocitu
emocionálního bezpečí ve "světě" na základě tohoto příběhu.
Podle preferované strategie se náš emocionálně-sexuální symbolismus projevuje v různých archetypálních
podobách.

Aférkář
Nejčastěji je hladový po pocitu, že je chtěný, žádaný, obdivovaný, je po něm touha. Tento typ vyhledává
flirty, často střídá partnery, vyhledává různé aférky. Téměř s jistotou ho/ji po prvotní fázi ,,zamilovanosti"
partner/ka přestává bavit. Děje se tak tehdy, když nadbíhání změní podobu či intenzitu nebo se úplně
vytratí a nekonečný obdiv se změní na každodenní realitu nebo opačný protipól, kdy se začne svítit už i
na stinné stránky.

Opiát, který dočasně sloužil k potlačení nepohodlí z pociťované oslabené sebe hodnoty dosluhuje, jeho
efekt se vytrácí a člověk stojí tváří v tvář ještě intenzivnějším nepříjemným pocitům ze sebe. Často si je
interpretuje jako „nudu“ nebo „toto mi za to nestojí“, jakmile se začne dotýkat vlastní zranitelnosti.
Tady se začne ohlížet po další nové epizodě, která ale nyní tentokrát potřebuje být ještě intenzivnější.
Hrdí se volnomyšlenkářským postojem ke vztahům či "nespoutanou" sexualitou, které jsou pro obraz jeho
identity v daném nastavení lichotivějšími charakteristikami, než hlubší pravda. Člověk pokukováním po
někom "dalším" ale hledá pocity, které mu pro něj samého nejsou dostupné nebo v něm zatím nežijí. Ve
druhém hledá sebe sama a svůj někde dávno ztracený dobrý pocit ze sebe a vlastní hodnoty.

Samotář
Tento typ se sice snaží být ve vztahu, ale pravidelně z něj emočně i fyzicky utíká. Má nepohodlí z emoční
blízkosti, neboť když se k němu někdo snaží dostat a zahrnout ho láskou, začne klepat na jeho dvířka, za
kterými je často emoční obsah: ,,Nemohu jít blízko, neboť mi to připomíná, že takto blízko tu pro mě
nikdy nikdo nebyl." Je pro něj/ ni bezpečné fungovat ve vztazích jen v jisté bezpečné vzdálenosti. Toto
vše se děje zcela podvědomě.

Na jedné straně velmi touží po tom být milováni, ale zároveň mají větší obavu z toho, že je jejich vztah
převálcuje a přijdou o osobní svobodu, nebo za pomyslnou hranicí blízkosti narazí opět na opuštění a
samotu. Když však svou samotu mají sami v rukou, dává jim to pocit pomyslné kontroly a ochrany, že jim
ji nezpůsobí druzí. Tyto typy si obvykle přitáhnou archetypální partnery/ky z kategorie „vazač“.

Vazač
Má podvědomý panický strach z opuštění a samoty. Potřebuje někoho, u koho hledá lásku, útěchu a
konstantní ujišťování o jeho/její připoutanosti a dostupnosti. Když se nacházíme v tomto archetypu
umíme na vztah i partnera/ku vyvinout enormní, byť ctnostně a nevinně vypadající tlak. Tyto typy mají
často pocit, že jejich partner/ka nemiluje „dost“ resp. mohl/ mohla by víc a hlavně to víc dávat najevo.

Upadají do smutku a všeobecné nespokojenosti.
Často jediný prostor, kde se umí k Samotáři přiblížit je právě sexualita. Pokaždé když do ní ale vstoupí,
chvilkový pocit pseudo-spojení vystřídá zklamání z okamžitého odpojení/vzdálení, který Samotář po aktu
zahájí, aby opět pro sebe nastolil „bezpečnou zónu“.

Vazači jsou velmi zranitelní na setrvávání v ledajakém i toxickém vztahu, jen aby nezůstali sami. To, že
někdo s nimi je, si jejich systém překládá jako to, že alespoň někdo o nich stojí.

Přitáhnou si většinou Samotáře nebo Dominanta neboť oba se nacházejí na opačné straně polarity a mají
skrze sebe navzájem odkrýt svá vlastní témata a přesvědčení. Když umí být na sebe upřímně zvědaví a
společný vztah vnímat jako posla k sobě samým, může jejich vztah časem vést od závislosti a uhýbání ke
svobodě a skutečné blízkosti. Pokud o to stojí oba.

Dominant
V tomto archetypu nám pocit hodnoty dává nadvláda nad druhou osobou a její ,,úslužnost". Pomyslný
pocit kontroly nad tím, že nám partner/ka je povinen/a vyhovět ve všem a naše štěstí má být hlavní náplní
jejích/jeho dnů. Zde potřebujeme vědomí, že ve vztahu dominujeme a naše potřeby a preference mají tu
nejvyšší prioritu, zde převážně žijeme v nastavení, že partner/ka má být po ruce a připraven/a uspokojovat
jakoukoli naši aktuální potřebu.

V sexualitě se to může projevovat i tak, že když jsme v tomto typu, tak pokud zrovna máme chuť, tak
nemáme problém druhého,, ve jménu lásky" přimět nebo jej zahrnout sprškou výčitek a zahanbování.

Tyto typy si většinou přitáhnou submisivní partnery/ky, kterým takový vztah přijde jako posel pro
uchopení a znovuobjevení vlastní síly a osobní suverenity.

Během života se můžeme ocitnout i ve všech těchto rolích, ale také v mnoha jiných. Sama jsem si ne
jednu vyzkoušela. Není to ani špatné, ani dobré, jen to je. Závisí na naší ochotě se učit a dozvídat o hlubší
inteligenci a odkazech o nás, kterými k nám život skrze situace, ve kterých stojíme, promlouvá. Vždy
máme možnost se rozhodnout jestli se vrátíme pro sebe samých nebo se budeme nadále hledat v druhých.

Obě varianty jsou legitimní, každé poznání vyžaduje pro každého různý čas i tempo.

Kombinací je mnoho jako je i příběhů. Každý příběh je kromě rodinné dynamiky tvořen i společenskými
vlivy - něco je tématem pohlaví (jistá témata zažívají ženy a jistá muži, dle aktuálního nastavení
společnosti). Rovněž má vliv rasový, náboženský, kulturní, rodový či generační aspekt. Všechny
dohromady tvoří specifický mix sebeprožívání se ve světě.

Každopádně, jednou se stát společností, která podporuje místo odrazování, pozvedá místo zahanbování, v
žalu objímá místo odmítání, snaží se porozumět místo kritizování, kolébá do pocitu bezpečí na místo
ohrožení ... taková společnost stvoří děti, které vyrostou v dospělé, kteří jsou ve vlastní hodnotě a nemusí
strávit celý život v honbě za jejím potvrzováním zvenčí.

Z vědomí vlastní hodnoty klíčí naše schopnost nejen komunikovat, ale také ctít a cítit vlastní hranice, mít
důvěru v život a jeho vztah k nám. Vztahovat se k druhým tak, že se o sebe umíme postarat. Umíme žít
tak, že je nám s námi samými dobře a i v náročných chvílích si umíme být útočištěm.

• Tehdy jsme jeden o druhého bohatší.
• Tehdy se navzájem nepoužíváme k tomu, abychom se cítili jinak než se opravdu cítíme.
• Nepoužíváme druhé k tomu, aby nám dokreslovali obrazy a pocity, které v sobě sami (zatím)
nenacházíme a nenosíme.
• Tehdy nejsme ani vyšší ani nižší, ani lepší ani horší. Už není s kým soupeřit ani se s kým srovnávat.
Ani o koho bojovat.
Jen jsme...
Ve své dokonalé nedokonalosti, která je krásná a jedinečná a kterou v radosti chceme sdílet se světem.

Ať jsou naše vztahy pravdivé a dovolujeme si v nich všechno, co si zasloužíme.