Marketing s duší.

Marketingové teorie nás vybízejí, že pro úspěšný byznys si potřebujeme nejprve definovat co nejdetailněji
„niche“ – svého cílového zákazníka.

Kdo to je, kam chodí, jaké jsou jeho zvyky, věk, demografie, potřeby, problémy, abychom ho uměli
přesvědčit, že jeho problém umíme vyřešit.

Máme identifikovat jeho největší "bolest" i největší nepohodlnou "překážku", kterou na cestě k jejímu
vyřešení umíme odstranit.

Máme použít jeho potíže k vytvoření urgence a podvědomé manipulace, aby zareagoval tak, jak je pro nás
žádoucí.
Aby nakoupil...
To má být „vyvrcholení“ našeho společného vztahu.

Sorry, not good enough for us.

Proč jsme to my nikdy nedělaly a jaké nám to přineslo výsledky?

A jak jsme to vlastně dělaly?
Žily jsme, co dokáže „ne standardní“ reaktivní rozhovor.

Žily jsme, co dokáže otevírání témat, na která v běžném ruchu dne nenacházíme prostor a jen je tlačíme
před sebou na ,,později". Nebo se jim vyhýbáme, neboť obsahují jistou míru nepohodlí, za kterým se ale

skrývá znovunalezená blízkost.

Žily jsme, že s kouskem projeveného zájmu a nezasahující pozornosti může z nás mezi nás vstoupit
mnohem více. A že TAM je bohatý svět, který často tak pracně hledáme všude možně.

Žily jsme, že ten, kdo se toho dotkne, toho srdce to ihned rozpozná jako něco, co pro něj/ ni má nebo i
nemá smysl.

Dělily jsme se o to, kdo jsme a co žijeme, aniž by nám byl někdo něco dlužen za to, že mu věnujeme svůj
čas, zkušenost či poznání. Bez kalkulu a strategie.

Tvořily jsme z místa služby a hodnoty, kterou jsme vnímaly, že doba a naše společnost potřebuje a může
být užitečná.

A víte jaké "zákazníky" nám to přineslo?
- Z různých koutů světa.
- S nejrůznorodějšími tématy, jejichž komplexnost bychom nikdy hlavou neodhadly.
- Různorodých zájmů, věků, společenské vrstvy, zvyků, pracovních oblastí, tužeb, světonázorů.
- Přineslo nám to bytosti s cítícími srdci, plných lidskosti.
- Lidi, s nimiž když máme kontakt, jsou to interakce plné vzájemné dobrotivosti, úcty a člověčiny.
- Lidi, kteří vidí hodnotu v tom, co děláme, aniž bychom je o ní neustále musely přesvědčovat.
- Lidi, kteří žijí své člověčiny mezi sebou.
- Lidi, kteří o hodnotě toho, co tvoříme mluví dále sami a šíří ji do svého okolí.
- Lidi, kteří nám připomínají, že vztahovat se k zákazníkovi je možné i z jiných míst, než jen z těch
monetárních.

Je to tak správně?
Rozumí nám každý a jsme pro každého pochopitelné?
Neuniká nám někde trh?
"Nepředběhne" nás někdo?

Nevíme a je nám to jedno.
Nám to jen takto dává smysl.
A to prozatím stačí...