Pořadí narození a jeho vliv na náš život, výběr partnera, či kariéry.

Proč by to vlastně mělo mít vliv? Vždyť jako sourozenci jsme vyrůstali ve stejné rodině, měli stejné
rodiče (většinou) a žili ve stejném prostředí. Nejsilnější síly, které působí na naši psychiku a tvorbu
osobnosti jsou však neviditelné, tiché, nenápadné, ale mocné.

Samozřejmě, každý příběh je jedinečný a to co zazní nemusí platit ve 100% případech, ale jsou jisté
fenomény, které se mnohem častěji vyskytují např. u jedináčků, prvorozených, benjamínů či středních
dětí. Když je spatříme, může nám to mnohé z našeho prožívání osvětlit a umíme mít se sebou bližší a
empatičtější vztah. Mít k sobě více pochopení. Tak pojďme trošku nahlédnout do darů a výzev
jednotlivých pořadí narození.

Jedináček
Jedináček se rodí do konstelace 100% zájmu. V rodinné dynamice je v podstatě jediným dítětem, ke
kterému se rodiče vztahují, jediné kterému věnují pozornost a zároveň jediné, na které se směřují nároky.
Jedináček během vyrůstání není konfrontován s vyjednáváním, či adaptací na potřeby druhých v takové
míře jako děti z vícečetných rodin. Rodiče totiž vždy konfrontují z jiné roviny než jiné dítě. Jejich projev
je kultivovanější, zralejší, emoce více pod kontrolou, trpělivost i tolerance je ve vyšší míře, než když se
dítě musí konfrontovat s jiným dítětem se vším, co obnášejí dětské konflikty a sociální situace, či dětská
hierarchie. Častokrát se ale jedináčci v dospělosti trápí s tím, že jim rodiče nadmíru zasahují do života a
nějakým způsobem se nad nimi snaží mít kontrolu, případně si držet nad dítětem stálý vliv.

Později ve vztazích může být pro něj výzvou dělat kompromisy, umět dát váhu preferencím druhých nebo
umět je vnímat plně i za hranicemi vlastního zájmu. Ne proto, že by to dělal z trucu nebo sobectví, ale
nemá v sobě zápis a dostatek zážitků o tom, jak různě se v tom dá být. Často se to v dospělosti musí
pracně učit, aby se lidé ve vztazích s ním cítili dostatečně vnímáni.

Tyto děti většinou vyrůstají v dospělé, kteří jsou na sebe nároční, přísní, čekají od sebe skvělé výkony a v
případě chyb či „neúspěchu“ zažívají pocity nedostatečnosti. Mají sklon k perfekcionismu, umí se
vybičovat ke špičkovým výkonům ve snaze vyhnout se pocitu neúspěchu. Jsou přitahováni k povoláním,
kde se dá opřít o nějakou strukturu, která je v procesu dosahování výsledků vede a usměrňuje, mají rádi
technické, logické a funkční systémy, které jim umožňují předvídat alespoň přibližnou míru výsledku či
úspěchu.

Jedináčkovství může mít i opačnou polaritu, kdy člověk uvízne v narcismu a vidění světa, že ostatní jsou
zde pro jeho prospěch a užitek. Může být sebestředný/á a ve vztazích spíše v pozici toho, kdo očekává
benefity, ale sám toho nabízí jen málo.

V partnerských vztazích si většinou přitáhnou submisivnější, poddajnější partnery, kteří se jim ochotněji
přizpůsobují. Za výměnu poskytují partnerovi v životě zodpovědnost a vedení, které právě submisivnější
partneři vítají, nakolik nést odpovědnost, či činit rozhodnutí je pro submisivní lidi často děsivý stav.

Prvorozený/á
Prvorození jsou velmi zajímavá kombinace. Mají částečnou zkušenost s jedináčkem, která v sobě nese
dočasnou plnou pozornost rodiny. Jsou zároveň trenažérem výchovy, na kterých se rodiče učí být rodiči.

Mnoho věcí zkoušejí, vyhodnocují a časem možná přehodnocují. S touto fází rodičovství se spojují často i
první rodičovské úzkosti a nejistoty, které vytvářejí jistou formu tlaku. Dítě se podvědomě snaží rodičům
ulehčit tím, že "zapadne" do nároků a představ jaké o něm mají, aby se ve svých snahách mohli více
uvolnit a tlaky vyvíjené na dítě povolily.

Když však přijde druhý sourozenec, svět se změní a standardy, na které bylo dítě zvyklé, se začínají
přestavovat. Plná pozornost se změní na dělenou nebo okleštěnou pozornost. Zvyšují se nároky na
samostatnost, případné vypomáhání. Dítě se časem stává automaticky nositelem hodnot a vzorů pro
mladší dítě, což jej může tlačit do trošku urychlené zralosti. Často, pokud si to jako rodiče neustříhneme,
můžeme na starší dítě přenášet i vlastní rodičovské povinnosti. Tipu: ,,Dej mu jíst. Vezmi ho s sebou ven.

Pohlídej ho, než přijdu.“ Pokud dítě přetěžujeme v raném věku povinnostmi, na které ještě mentálně není
dost zralé, nebo jsou pro něj ještě zátěží navíc, z asociuje si své působení v životě s podáváním výkonu
nad své možnosti.
Někdy to může dospět do stádia, že prvorozený v dospělosti nechce mít vlastní děti, neboť si svoji
"rodičovskou zkušenost" již odžil v dětství (toto je typické hlavně při velkých věkových rozdílech oproti
mladším sourozencům) a dospělost se snaží využít k dohnání vlastní svobody a hravosti, kterou v dětství
nemohl plně odžít.

Mnoho prvorozených často vzpomíná na slavnou rodičovskou větu: ,,Jsi starší, máš mít rozum." Častokrát
prvorození vyrůstají s pocity křivdy, či nespravedlnosti a opakovaným nepřiměřeným ústupkem mladším
sourozencům. Osvojí si, že musí být ,,lepší" než ostatní a je na místě se pro druhé obětovat či upozaďovat.
Odkaz "třeba být lepší" je v dospělosti žene často k perfekcionismu a nezřídka i k vyhoření.

Pro prvorozené může být typické:
• Milují seznamy a řád.
• Rádi nacházejí ve věcech smysl a souvislosti, které se dají uchopit rozumem.
• Inklinují k povoláním, která jsou exaktní, založená na logice, odbornosti a raci- inženýr/ka, právník/
čka, lékař/ka, fyzik/čka, vědec/ vědkyně, skvělí krizoví manažeři, atp. Uplatní se v náročných povoláních,
kde je často třeba jít na nadstandardní výkon. I hobby mají většinou spojené s oblastmi, ve kterých lze
nějakým způsobem měřit vlastní progres a překonávat se.
• Mají sklony k perfekcionismu, neustálému zlepšování, jako by neexistovala meta, při které si mohou
vydechnout.
• Mají tah věnovat se více oblastem života na 100%, neboť pokud by v některé zaostávali nebo
nedosahovali sebou definovaný standard, cítili by jistou formu nedostatečnosti.
• Jsou to mimořádně schopní a zodpovědní lidé, kteří se bleskově učí a zdokonalují ve všem, co si za
umíní.
• Často mají tendenci starat se o druhé a spokojenost okolí je pro ně často prioritnější než vlastní
potřeby.
• Mohou být ve dvou polohách – sloužitelské, obětní nebo generálské, která chce mít vše pod
kontrolou, neboť je to pro ni forma ochrany. Závisí na tom, jak se v rodině uchopovaly nároky a přízeň za
jejich naplňování.
Pokud potřebujete od někoho pomoc, nejlépe obstojíte, obrátíte-li se na někoho, kdo je
prvorozený. Pravděpodobně vám vyhoví velmi ochotně a ještě se bude snažit odvést také
špičkovou práci.

Benjamín
Poslední nebo nejmladší dítě v rodině rozebíráme záměrně zde, aby strategie „prostředních“ dětí byly
později pochopitelnější.
O benjamínech se říká, že se v podstatě rodí do ráje. Mají kolem sebe aparát ,,služeb", které kolem nich
ostatní vykonávají. Podvědomě jsou automaticky vnímáni stále jako ,,malí" tím, že jsou nejmladší. Tím
pádem jako by nepřicházel moment, kdy je začne někdo brát "vážně". Nejsou na ně kladeny vysoké
nároky, ale už i samotná vědomá pozornost ze strany rodiny je slabší, protože se dělí mezi více dětí, či
oblasti života. Servis sice mají, ale nějakou zaměřenou pozornost již pomálu. Když začíná chodit
prvorozené dítě je kolem toho hodně pištění, potlesků a nadšení široké rodiny. Když začne chodit např.
čtvrté dítě v pořadí, rodiče to většinou berou jako očekávanou samozřejmost, případně dítě porovnají se
staršími sourozenci, zda začíná chodit dříve nebo později než oni.

Život benjamína je protkán nedosažitelností na starší sourozence. Vždy umí něčeho více, něco lépe,
zdatněji. Pokud už i benjamin doroste do věku, kdy to zvládá jako oni, tehdy jsou zase 5 kroků před ním a
celý kolotoč snahy „vyrovnat se“ pokračuje dál. Benjamín vyrůstá často s tím, že je na sebe potřeba
upoutat pozornost, aby v kupce dalších povinností na sebe nějak upozornil, vynikl něčím jiným než starší
sourozenci.

Typické pro benjamíny je:
• Jsou často rodinní šaškové. Je kolem nich hodně humoru, dělají různé legrácky, nemají problém
veřejně vystupovat, zpívají před návštěvami. Tam zažívají chvíle „všechny oči na mně“ a zažívají si
věnovanou pozornost, která v běžném životě je spíše raritou.
• Mimořádně potřebují chválu, uznání a ocenění, které jim nějak komunikuje jejich místo a hodnotu ve
světě. Pokud se jim nedostává, snaží se je nějakými způsoby dostat. Vnitřně jsou často nejistí a neustále
se v životě srovnávají s druhými. Pokud narazí na někoho, kdo je v něčem lepší, připomíná jim to často
zahanbení, či nepříjemný pocit, že něčeho nedosahují tak, jako v dětství nedosáhli na starší sourozence.
Pokud však narazí na někoho, kdo je v něčem ,,horší" umí jim to přinést velký pocit úlevy a chvilkové
spokojenosti se sebou, která je však velmi těkavá. Mohou mít skryté tendence ostatních zesměšňovat,
nebo poukazovat na jejich nedostatky, aby sami vynikli v ctnostnějším či lepším světle.
• Jsou skvělí umělci-herci, zpěváci, make-up artisté, moderátoři, performeři, hlasatelé, komentátoři,
vyjednavači, mluvčí, řečníci. Jsou doma v jakémkoli povolání, které jim dává prostor se nějakou formou
projevit.
• Jsou volnomyšlenkáři, kteří nemají velký vztah k nějakému systému či pořádku, zůstává jim kontakt
s dětskou bezstarostnou psychikou, kde o ně bylo postaráno a podvědomě spoléhají nebo očekávají od
svého okolí péči.
• Benjamíni jsou v kolektivech velmi oblíbení, neboť do nich vnášejí jistou formu hravosti,
bláznovství a bezstarostnosti. Pokud však byli příliš přehlíženi, tak jsou zvyklí zůstávat v pozadí a teprve
po navázání důvěry odkryjí svou funky povahu.

Partnerské vztahy: Benjamíni velmi často končí ve vztazích s prvorozenými. Jedináčci nemají vždy
kapacitu a trpělivost na nepředvídatelnost benjamínů a vztahy mezi nimi obvykle jak rychle vzplanou, tak
zhasnou. Prvorození jim však poskytují péči, servis, zázemí a jistou formu „chybějící“ dospělosti.
Výměnou za to je pro prvorozené zase to, že benjamíni do jejich často upjatého života plného nároků,
vnášejí trochu lehkosti, bezprostřednosti a nepředvídatelnosti.

Často se zde ale naráží na dynamiku, která představuje spíše vztah Matka-Syn, Otec-Dcera, což v
partnerství dříve či později začne narážet. Po čase prvorozený začne být popuzován nespolehlivostí,
nezralostí či požadovačností benjamína a benjamín zase znechucen nároky a nespokojeností
prvorozeného, nebo si ho přestává vážit kvůli jeho služebnické povaze, která se stále jen obětuje a pak
není pro něj dostatečně živá a svá.

Je to všechno krásné umění života, kdy nás život vždy popáruje tak, abychom si vzájemně spínali oblasti,
ve kterých můžeme společně růst a svítit na ně. Ozdravovat své příběhy a zrát do svých svobodnějších a
pravdivějších verzí, kde už nemusíme kompenzovat a odžívat příběhy ze svých původních rodin. V tomto
umí být partnerský vztah největším katalyzátorem.
Prostřední děti (jakékoli pořadí mezi prvním a posledním dítětem):

Z prostředních dětí vyrůstají velmi zajímaví lidé. Příběh prostředního dítěte se pojí se zvláštní dynamikou,
kdy jednak nedosáhnou kompetencemi na staršího sourozence, a zároveň už na ně není tolik prostoru,
kolik se věnuje mladšímu dítěti. Často se ocitnou v kombinaci: ,,Povinnosti jako ,,velký", ale práva jako
,,malý". Rodinné nastavení vůči nim je často nastaveno, že si už nějak poradí. Jsou to nejvíce
samorostovské děti. Pokud se narodí dvojčata, nejčastěji se vyprofilují právě jako dynamika prostředních
dětí.

Typické pro prostřední je:
• Tyto děti obvykle jako první odcházejí z hnízda do světa.
• Mají vztah ke zcela pionýrským idejím, často jsou za mnoha novátorskými myšlenkami.
• Jsou to nejživotaschopnější děti ze všech pořadí.
• Jdou spíše z vnitřní vášně a hledání si vlastního místa a cesty. Jsou v tom ale uvolněnější a méně
nároční sami na sebe než prvorození, ale zároveň zodpovědnější a spolehlivější než benjamíni.
• Jsou skvělí podnikatelé, velmi přizpůsobiví změnám a nejistým nepředvídatelným podmínkám.
Skvělí taktici.
• Nacházejí řešení a cesty tam, kde se zdá, že neexistují, neboť mají velmi adaptabilní a pružnou mysl.
• Neberou se příliš vážně a tak se nebojí chyb, což jim umožnuje zkoušet a rozvíjet někdy až revoluční
nápady.
• Výzvou pro ně je, že se v životě mohou cítit často sami, nebo že zde nemají své místo, případně je
pro ně obtížné důvěřovat, že druhým na nich opravdu záleží. Mohou být podezřívaví, místy je před
potenciální blízkostí či zraněním chrání cynismus či pózy „samostatného a nikoho nepotřebujícího“.
• Často nejvíce vybočují z výchovného „standardu“ rodiny. Mohou být vnímáni jako černé ovce, které
se příliš liší od toho, co uznává či žije rodina.

Můžeme mít v sobě ale i kombinace jednotlivých typů:
Pokud je například mezi dětmi rozdíl více než 6 let. Druhé dítě může vykazovat prvky prvorozenectví a
benjamína zároveň, jelikož po cyklu šesti let jsou již mezi dětmi v potřebách a kompetencích velké
rozdíly, které se mohou manifestovat kombinací z jednoho i druhého břehu.

Také pokud např. prvorozené dítě mělo nějaký fyzický nebo mentální hendikep, případně jej rodiče
vyhodnotili jako ne „plně kompetentní“ pro naplňování svých ideálů, prvorozenectví se posouvá na další
zdravé dítě v pořadí. Toto dítě se snaží kompenzovat limity staršího sourozence a tím být naplňovatelem
představ rodičů nebo je kompenzovat. V této dynamice se prvorozené dítě stává vlastně benjamínem a
další dítě v pořadí se staví na vrchol sourozenecké hierarchie. Zdravé děti z rodin, kde bylo dítě s nějakým
handicapem, samy sebe automaticky staví do pozice, kdy se snaží neobtěžovat a být samostatné. Své
potřeby přestávají vnímat jako validní, neboť v porovnání s hendikepovaným sourozencem jim přijdou
"triviální" až je časem úplně přestanou vnímat. Většinou o těchto dětech rodiče ani "nevědí". Jsou
bezproblémové ve škole, sebeobsluze, povinnostech. Tzv. "dobré" děti.

V rodině bylo například 6 dětí, ale rodili se po dvojicích s větším věkovým rozestupem mezi dvojicemi.
Pokud mezi těmito jednotlivými dvojicemi byly velké věkové rozdíly, např. každých 6-8 let se narodily
dvě děti s cca tříletým rozdílem, bude působivější konstelace v rámci věkově příbuzné dvojice. Bude
působit silněji než konstelace nejmladší a nejstarší, mezi nimiž je již téměř 18 let. Tedy konstelace věkově příbuzné dvojice bude vlivem nosnější.

Také v případě, že jde o sešívanou rodinu- nové rodiny po předchozích rozvodech. Zde se dostanou do
soužití dětí ze dvou rodin a promíchá se jim původní pořadí a hierarchie. To s sebou přináší také velmi
zajímavé procesy, kdy celá sourozenecká dynamika prochází novou přestavbou.
Jednou na podpůrné skupině jsme měli krásnou situaci, kdy si účastnice nacházela vlastnosti i z
jedináčka i z prostředního dítěte.

Později jí došlo, proč tomu tak bylo. Byla sice biologicky jedináček, ale sociálně spolu vyrůstaly dvě rodiny. Druhá rodina měla dvě děti, mezi nimiž se ocitla v dynamice
prostředního dítěte. Tak si nacházela v sobě kvality jednoho i druhého břehu.

Já sama mám v sobě kombinaci prvorozené i benjamína. Jsou to dva protipóly, které mě v životě
dostaly jak do obrovských problémů, tak mi i přinesli spoustu úžasných darů. Nedémonizuji je, ale
poznávám a naslouchám. Který se čeho obává, co ví, co potřebuje, jak a proč jsem je kdysi potřebovala a
v jaké formě je potřebuji dnes. Naučila jsem se, a stále učím, s nimi žít tak, abych je kultivovala a mému
životu a vztahům byly více ku prospěchu než ke zkáze. :) Obě tyto bytosti mohou spolu spolupracovat
místo toho, aby spolu soupeřily, nebo si podrážely nohy, anebo se navzájem zahanbovaly. Učí se spolu
vycházet a vzájemně se znát, tak jak se to s velkou vášní učím i díky nim já sama. Všechno co v nás žije v
sobě totiž nese hlubokou inteligenci, která se nám snaží něco o nás komunikovat, dovést nás domů, k sobě
samým.

Nádherně toto téma rozebírá i psycholog Kevin Leman, který si na sourozeneckém pořadí a jeho vlivu na
naši osobnost postavil celou psychologickou praxi. Můžete najít v knize Sourozenecké konstelace.
Nic ale není doživotním ortelem a cokoli v nás vnímáme, že volá po přeměně či
porozumění, s tím můžeme navázat vztah a společný tanec. Nic není špatné, ani
dobré, jen to je a my máme moc se rozhodnout jestli nám to takto slouží nebo naopak
chceme poznat svět i za hranicemi toho, co jsme dosud znali.

Proto naše hry jsou stavěny tak, aby nás našimi příběhy a uvědoměními citlivě doprovázely a dovolovaly
nám poznat sebe samých i sebe navzájem více. Tolik, kolik jsme právě připraveni, tolik, kolik si právě
dovolíme. :)