Syndrom "dobrého chlapce".

Syndrom „dobrého chlapce“ je téměř stejnou „epidemií“ v dnešním vztahovém světě jako syndrom
„dobré dívky“. Je to tichá, ale zároveň velmi mocná síla působící v psychoenergetice muže, která koriguje
jeho chování směrem k tomu být schvalován, přijímán či oblíben. Dobří kluci jsou obvykle na oko
bezproblémoví, úslužní, obětaví, pro-aktivní a téměř nekonfliktní. Jeho hlavním snažením je spokojenost
určující osoby nebo prostředí, ve kterém se právě nachází.

Dobrý chlapec vychází z předpokladu, že pokud udrží své okolí dostatečně spokojené, nebude muset čelit
nepohodlí, konfrontaci či neschválení. Ve velké míře se snaží všemocně vyhnout pocitu, který pohání jeho
kroky a to je pocit „NEJSEM DOST“ nebo JSEM „Špatný“. Tento pocit generuje tzv. ochranný plán:
,,Pokud se budu dostatečně snažit/ obětuji se/ vyhovím, nedám okolí příležitost myslet si o mně či
prokouknout, že nejsem dost.“

Pro „dobrého chlapce“ je typické:
• Preference okolí povyšuje nad preference vlastní. Ty své má naopak velký problém vůbec
identifikovat (a už vůbec ne komunikovat), jelikož v časném období života se od nich musel odpojit.
• Neumí říkat „ne“ ani pravdivé „ano“.
• Téměř nikdy si neumí říct o pomoc, ani ji přijmout pokud je nabídnuta, nakolik v jeho světě je to
znak nedostatečnosti či slabosti.
• Žije v přesvědčení, že je chudák, v životě se mu nedaří, vše se děje proti němu, život je těžký. Je tak
zbitý životem.
• Typicky jsou zavaleni povinnostmi a permanentně vyčerpáni. Tento typ mužů je velmi náchylný k
vyhoření.

Jak společnost tvoří ,,dobré kluky“ ?
Dobrým chlapcům ve formativním věku nebylo dovoleno:

• Vyrůst- Pokud si matka skrze syna realizovala nenaplněné emocionální potřeby, udělala si z něj
psychologického partnera, případně vztah se synem používala na sycení vlastních prázdných míst. (Toto
se děje obvykle, pokud matka nemá funkční vztah s mužem). Pokud se potřebovala cítit potřebná,
milovaná, mít v synovi smysl života, udělala si z něj projekt, nedokázala syna pustit na cestu vlastních
kroků, chyb, přirozeného a zdravého odloučení. K připoutání si syna často používala emocionální
manipulaci. K výměně mu obvykle slouží, dělá věci za něj a uklízí před ním životní chodníček. Chlapec
mentálně a psychicky nedozraje v muže a nepodaří se mu objevit a uchopit vztah se zodpovědností.

• Rozprostřít křídla- toto je obvykle scénář navázaný na otce, případně rodiče, který byl v páru
psychologicky silnější a potřeboval mít věci pod kontrolou. Tento rodič v době puberty nemá dostatečnou
důvěru v syna a v snaze vychovat ho k obrazu „svého světonázoru“ začne omezovat a tlačit. Období
puberty je období, kdy mentálně potřebujeme rozšířit hodnotový rámec, který nám byl do té doby nabízen
rodinou. Adolescent cítí velký tah prozkoumat svět a pravdy za hranicemi toho, co dosud znal jako
určující. Mnoho rodičů se zde lekne, že dítě trvale „sejde z cesty“ a nedůvěřují ve schopnosti dítěte najít
svůj osobní životní směr. Rodič proto začne omezovat a tlačit, aby do té doby budovaný status quo udržel.
Neroste s dítětem do své nové role moudrého a důvěrného průvodce, ale postaví se na pozici lídra, čímž
dítěti neumožní stát se samému sobě lídrem. Přitom jde o jednu z nejzásadnějších kvalit, kterou v
dospělosti potřebujeme a která nám pomáhá žít zodpovědně k sobě i ke světu a právě v pubertě se tato
kvalita chce narodit. Zde syn tedy uvízne ve vštěpovaném světonázoru a vidění světa rodičovýma očima a
neroztáhne křídla směrem k vlastnímu potenciálu. Zde se předá odkaz, že jiní vědí, co je pro nás lepší a
podle jejich zadání, souhlasu či nesouhlasu věci (ne)dělat.

• Byli příliš brzy přetěžováni zodpovědnostmi dospělého života, na které ještě nebyli dost zralí-

Toto jsou scénáře, kdy se děti musí o své rodiče emocionálně nebo i fyzicky starat. Pokud rodič není
dostatečně zralý nést vlastní dospělost, život začne být pro něj zahlcující a dítě ho automaticky začne
kompenzovat, aby mu život usnadnilo. Také sem patří scénáře, kdy např. otec opustí rodinu bez
následných zodpovědností a celá tíha zůstane na mámě. Chlapec, přestože ještě není dost zralý a
připravený zastat v rodině takovou roli se na její místo podvědomě postaví, aby matce vymohl. Zde ale
vyčerpá zdroje, které měly sloužit k jeho rozvoji a růstu ke kompenzaci vzniklé situace, což ho v
konečném důsledku ohne a oslabí.

Dobří kluci se obvykle ocitnou ve vztazích, které nápadně připomínají jejich původní rodinnou dynamiku.
Partnerský vztah, ale dlouhodobě v tomto nastavení není schopen fungovat. Dobrý chlapec je totiž pro
ženu jakýmsi poskytovatelem bezpečí a spokojenosti, ale ve vztahu s ním chybí sexuální tah a polarita,
která rozdmýchává jiskru ohně a vášně v páru.

Dobrý chlapec se o ženu sice nějak naoko „postará“, ale vztah s ním nebude pro ni plně
uspokojivý. Bude v něm „něco“ chybět a v jistém bodě vztah dospěje do bodu, kdy ten
chybějící článek začne hledat.

Pokud pár umí tento začínající proces rozpoznat, je to pro něj obrovská příležitost, jak se společně
posunout k nové formě, která je pro oba živější, pravdivěji je reflektuje a pomůže jejich vztahu
znovuzrodit se.

Co s tím?

Univerzální rady neexistují, protože každý příběh je jedinečný. Ale pomoci si může a musí muž sám,
případně ho v tom umí povzbudit a podpořit jeho žena. Muž potřebuje v sobě svého „dobrého chlapce“
nejprve potkat a začít se zajímat o jeho obavy. Role „dobrého chlapce“ má totiž zejména ochrannou
funkci. Chrání před něčím, čemu bylo třeba se vyhnout.

Ženy jsou zase alchymistky naciťování. Proto žena, je-li ochotná a připravená být muži v procesu oporou,
umí být pro něj skvělým kompasem a katalyzátorem. Zde si však žena musí uvědomit, že nadcházející
možné změny se dotknou i jí samotné, jejího zažitého „standardu“ pohodlí, nebo toho co jí bylo dosud
známo, dostupné či předvídatelné.

Oba společně dělají krok do míst a prostor, ve kterých spolu ještě nebyli, dopředu nevědí, co je bude
čekat. Vydávají se totiž společně na cestu objevování toho, kým muž skutečně je, ne kým se snaží být pro
svou ženu, rodinu, kolegy, přátele, společnost. Muž potřebuje začít praktikovat své NE i své autentické
ANO, potřebuje ho začít komunikovat s okolím a zažívat reakce a dopady, které toto NE i ANO zpočátku
může mít. Okolí, které je totiž zvyklé na úslužného, přizpůsobivého a obětavého chlapce, tyto změny moc
nevítá a hlavně je nepodporuje. Je to výzva, kterou se muž bude učit v sobě ustát.

Jak to může vypadat v praxi?

Dobrého chlapce se žena zeptá, jestli s ní půjde na chatu s její partou. Dobrý chlapec, ačkoli se v té
společnosti necítí dobře a akce podobného typu přetrpí, ženě řekne ANO, neboť je to pro něj méně
nepohodlné, než čelit jejímu přesvědčování či nespokojenosti. Nespokojenost je totiž něco, co mu spíná
alarm NEJSEM DOST a to je pro něj mnohem nepříjemnější stav, než se na chvíli potlačit. Život si ale
vždy najde kompenzační mechanismus, jak projevit pravdu. Dobrý chlapec na pobyt sice šel, ale
podvědomě si najde způsob, jak ženu vytrestat, za to, že tam „musí“ být. Buď k ní bude odměřený,
uštěpačný, nepříjemný, nebo vůči partii nespolečenský, otrávený a pobyt bude nějakým symbolickým
způsobem sabotovat. Častokrát si na ženu stěžuje za jejími zády, ale před ní samotnou hraje jiný příběh.

Dobrý chlapec je totiž jejich nosná poloha, ale kompenzační projevy plné pubertálního vzdoru, hněvu,
sabotáže či sebelítosti na sebe umí vzít mnoho rafinovaných převleků, kterými si potlačené pocity najdou
cestu, jak se projevit. Nedostatek síly totiž dává prostor jen takovým symbolickým, chlapeckým strategiím jak se k situaci a vlastní nespokojenosti postavit.

Tady žena, důvěřuje-li svému vnímání, může tyto signály zachytit a osvětlit je muži. Ne z místa uražení,
trucu či oběti, ale z místa té, která vidí za neviditelné. Povzbudit muže, že pokud nejblíže zachytí, že něco
co mu navrhuje, je pro něj NE, aby to z úcty k sobě samému i společnému vztahu přiznal a ona to
zrespektuje a zařídí se alternativně. Pokud muž opakovaně zažije, že žena ho miluje i když nevyhoví,
strašidelnost zavržení, kterou pro něj do té doby jeho autenticita obnášela se začne rozpouštět a muž
začne růst do své síly a pravosti. Tato síla se umí postavit v odpovědnosti za to, co vnímá jako pravdivé a
správné a k takovému muži žena začne cítit tah přitažlivosti a důvěry.

V jejich vztahu začne žít něco, co do té doby spalo a bude je to oba vyživovat v úplně nové
kvalitě. Muž zároveň bude umět dopřát stejné uznání a přijetí ženě, neboť si to zažívá jako
novou formu jejich vztahování se.

Je tu ale období, které je po prvním kroku pro muže nezbytné, a kterému se nelze vyhnout, má-li se
proces osvobozování z dobrého chlapce nastartovat životaschopně (toto jinak platí i pro „dobré dívky“). Z
celoživotního obětování a sebe-potlačování se na čas muž bude potřebovat překlopit do polohy přímo
sobectví. Zní to jako něco, co máme tendenci démonizovat, považovat za nízké a málo ctnostné. Tato fáze
sobectví je ale klíčová, kdy si člověk může opakovaně zažívat své potřeby a preference jako validní a na
místě.

Dosycuje si své věčné musím a nemohu osvěžujícím chci, smím a nemusím. Ta dávná část jeho
psychiky, kde tehdy nenastal další krok, se může doživit a ukotvit novou kvalitu. Objevuje možná poprvé,
co má opravdu rád, co mu prospívá a co mu naopak už neslouží. Vrací se ke svému zdravému a pravému
jádru, z něhož později bude mít benefity celé jeho okolí. Ne však z místa strachu o přízeň, ale z místa
lásky, pravdy, síly a smysluplnosti.

Toto období trvá různě dlouhou dobu u každého, závisí jak moc až se od sebe člověk musel odklonit a
kolik potřebuje dosytit. V této etapě se buduje základní stavební kámen pro znovunavázání spojení se
svými skutečnými potřebami. Buduje se zde spojení se svou skutečnou radostí i dosavadním
vyhladověním. Zde se člověk rozpomíná a objevuje, kde a jak se cítí ve svém životě živý. Učí a dovoluje
si mít se na prvním místě, aby uměl rozumět a tím i svým vztahům pomáhal spolužít smysluplně.

Po ukončení této fáze přichází vystředění, kdy člověk dokáže pružně manévrovat v souladu
s pravdivým a potřebným. Umí pojímat a mít v úctě potřeby své a potřeby okolí a nacházet
mezi nimi zdravý průnik, kde není nikdo zneužíván, znevýhodňován či trestán. Výzvy nejsou
něčím, co ho automaticky ubije, ale něčím, čím prochází v důvěře, chytřejší a zkušenější.

Být dobrým chlapcem není něčím, co je špatné či by mělo být zahanbováno. Dobrý chlapec v sobě nese
příběh, jehož pozadí a realita si zaslouží soucit, lásku a pozornost. Není to něco, co je třeba vyrvat,
vymazat a pohřbít. Není to něco, co je zkažené a má být opraveno. Je to něco, co chlapci v jistém věku
pomáhalo někam patřit a přežít a v daném období neměl podporu objevit to pro sebe jinak... Odpovědní
jsme všichni, kteří si během života neumíme vzájemně dávat přijetí, podporu a skutečný zájem o sebe
navzájem, neboť se navzájem učíme, že ve vztazích není bezpečně, případně se kvůli nim musíme křivit.

Zodpovědní jsme všichni, když se navzájem používáme k plátání vlastních děr, nebo se chceme navzájem
ovládat. Začneme-li cítit volání, že to pro sebe i sebe navzájem chceme svobodněji, živěji pravdivěji,
vroucněji vždy se umíme a můžeme rozhodnout, že svou zkušenost přeměníme na moudrost a opěrný
sloup, který nám pomůže pro nás budovat nové začátky.

V poslední době vnímám mnoho dobrých dívek a dobrých chlapců, kteří svůj osud vzali do vlastních
rukou a přeměňují své příběhy na krásná vítězství a znovuzrození svých pravých verzí. Dorůstají do žen a
mužů, kteří si dovolují cítit, žít a komunikovat pravdivě. Mnoho z nich ani netuší jakou obrovskou

inspirací jsou pro další dobré dívky a chlapce, kteří si pro sebe začínají dovolovat totéž. Je to hluboký a
ozdravný proces, který ozdravuje nejen vztahy osobní, partnerské ale i celospolečenské. Ať je každému
dobrému chlapci či dívce během života dopřáno dovolit si zažít a setkat se opravdu.

Naši vztahovou komunikační hru, která podporuje otevřenost a zájem ve vztazích naleznete na www.clovecinahra.cz